Česká příroda

Vzhled
Samečka tetřeva hlušce poznáme podle šedočerné hlavy, na které vynikají nad očima dva červené půlměsíčky. Jedná se o kožní zduřeniny tzv. poušky. Krk je tmavošedý s drobným skvrněním. Horní část těla včetně křídel je hnědá s černými skvrnami. Na letkách se někdy objevuje bílé lemování. Spodní část těla je lesklá, černá, s velmi variabilním nepravidelným bílým pruhem, který je vytvářen z malých skvrn.
Samička, podobně jako je tomu i u jiných druhů, je mnohem méně nápadná. Její šat je kaštanovitě hnědý s černým příčným pruhováním. Bez proužků je pouze krk a část prsou. Hlava je nejsvětlejší (světe hnědá až žlutavá) a směrem dolů k nohám se ztmavuje. Na některých místech jsou výrazné bílé lemy per.

Rozšíření
Tento, nebo blízce příbuzné druhy můžeme ve volné přírodě vidět v Asii od středu směrem na západ a téměř po celé Evropě. Přestože oblast, kde se tetřev vyskytuje, je velká, lze říci, že se na tradičních místech, tedy v lesích, vyskytují již jen reliktní skupinky. Je to důsledek nadměrné těžby dřeva v horských oblastech, kde převážně žije. V oblasti Skotska byl po vyhubení úspěšně reintrodukován a stal se stálým obyvatelem tamních lesů. U nás ho můžeme vidět ve východních Krkonoších, v Jeseníkách, Novohradských horách, na Šumavě a Krušných horách.
Nejlépe se mu daří v rozlehlých komplexech smíšených nebo jehličnatých lesů s velkým množstvím malých mýtin. Důležitý je pro něj bohatý podrost bobulovitých rostlin a keřů, které mu skýtají dostatek potravy a úkryt.

Způsob života a potrava
Tetřev se po většinu dne zdržuje na zemi. Občas ho lze vidět jak uštipuje jehličí ve větvích stromů. Na stromě také spí. Pokud už se tetřev rozhodne letět, je to jen na krátkou vzdálenost. Podobně jako jako u bažanta je jeho let poměrně těžkopádný a hlučný.
Tetřev patří k těm ptákům, kteří na zimu neodlétají. Zejména v severní a severovýchodní Evropě přelétají na zimu ze smíšených lesů do jehličin. Délka jejich trasy však zpravidla nepřekročí 25 km.
Důvodem jejich stěhování je větší množství potravy - jehličí, které přes zimu konzumují. Na jaře, v létě a na podzim, kdy je dostatek jiné potravy, jedí spíše drobné listy, bobule bukvice nebo výhonky rostlin. Kromě toho jsou významnou složkou potravy i larvy nebo kukly mravenců. Ty dávají samice svým mláďatům. Jídelníček tetřevů zpestřuje ale i jiný hmyz, který tetřevi hledají zejména na zemi v půdě. Vápník si doplňuje polikáním drobných kamínků.

Rozmnožování
Samci a samičky žijí většinou odděleně. Setkávají se pouze na tokaništích. Tok u tetřeva začíná v březnu nebo v dubnu, záleží to na nadmořské výšce. Sameček láká samičky tokáním ze silných větví stromů na okraji lesa nebo v řídkém porostu. Tok začíná velmi brzy po rozednění. Tokajícího tetřeva (samce) poznáme kromě charakteristických zvuků podle zvednutých a roztažených ocasních per (podobně jak to známe u páva). V tuto dobu je na tetřeva opravdu krásný pohled. Mezi samci, kteří jsou blízko sebe, dochází k poměrně prudkým bojům. K páření pak dochází na zemi.
Samice blízko tokaniště najde nebo vyhrabe jamku o průměru zhruba 25 cm, kterou vystele listím, mechem, vytrhaným peřím... Vyhledává především místa těsně u stromu nebo pod výmolem či u hromady klestí. Většinou tedy hnízdí na zemi. Jsou však známy případy, kdy tetřev hnízdil v opuštěném dravčím hnízdě ve výšce 3-5 metrů nad zemí. V průběhu dubna a května samice snese 5-8 vajec, která jsou žlutohnědá nebo červenohnědá s tmavě hnědými skvrnami. Vejce jsou snášena postupně během několika dní. Samice zasedne na vejce teprve v době, kdy snese poslední. Z počátku je velmi plachá, ale později ji z hnízda jen tak něco neodežene. Na vejcích sedí 26-28 dní.

Ochrana
Tetřev byl dříve ceněnou lovnou zvěří a druhým největším lovným ptákem u nás. Lovil se pouze kohout a to v období toku. Od roku 1988 je tento druh celoročně hájen a od roku 1996 na lov tetřeva nemůže být udělena ani výjimka. V současné době patří mezi kriticky ohrožené druhy ptákům naší fauny. Dle Evropské klasifikace ohrožených druhů ptáků patří mezi zajištěné. Další ochranná opatření udává i Směrnice evropské rady o ptácích 79/409/EEC

Zdroj: Příroda.cz